Marcelka z hor citáty

•    „Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále. Tím nelze nebýt, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“

•      „Vám se jeví, že Marcela žije v neustálém napojení na vyšší Vědomí, ale z pohledu Věčnosti tu není už nikdo, kdo je napojen, nýbrž samotné Vědomí se projevuje přes vlastní projekci. Je důležité, abyste se neupínali k nikomu jinému než sami k sobě. Marcela je berlička, ale přijde čas, kdy ji už potřebovat nebudete. Jste to vy sami, kteří si pomáháte, protože tím jste. Každý máte svého mistra v sobě a to je vaše vyšší já. Vede vás díky intuici.“

•     „Tíží vás obsah mysli. Kdybyste měli hlavu prázdnou, byl by nějaký problém? Obsah mysli se v člověku stále promílá stejně jako odpadky v kontejneru. Mysl je ale dobré používat jen jako nástroj a k tomu dojde přirozeně, začnete-li si uvědomovat, kým vlastně jste. Pravda je až za obsahem mysli a sebeuvědomováním můžete tento obsah vyprázdnit."

•      „Ptáte se, jak v běžném životě utišit svou mysl? Stále si buďte vědomi sama sebe a své vlastní existence. Svou pozornost mějte obrácenou částečně do svého nitra a částečně ven, abyste mohli fungovat v projeveném světě. Tím se mysl zastaví sama.“

•        „Čemu po většinu času věnujete svoji pozornost? Svým programům, a tak jste svými emocemi, náladami, programy a vším, s čím se právě ztotožňujete. Je však třeba ztotožnit se sám se sebou a to znamená být si vědom sám sebe.“

Citáty Marcelky ze seminářů:

1) „Hledáte něco, co nemůžete najít. Proč? Protože tím jste.“

2) „Mysl to chce složité, ale je to jednoduché. Všichni víte, že existujete. A toho se držte, protože tím vytváříte podmínky, aby semínko poznání mohlo vyklíčit a vyrůst.“

3) "Všichni jste jako děti a problémy máte jenom proto, že si hrajete na dospělé."

4) „Jesličky nosíte každý v sobě. V každém z vás se může narodit Kristus, a nejen na pár dní v roce. Buďte si vědomi sami sebe, bude se to prohlubovat a Kristus se skutečně narodí. Nenarodí se soustředěním na já, které je omezené tělem, ale při soustředění na Existenci, která je věčná a nekonečná.“

5) „Lidé se loučí se starým rokem a vítají rok nový, ale nás se to netýká. Je jenom přítomnost, tak jakýpak starý a nový rok? Nový kalendář samozřejmě respektovat budeme, ale není třeba bilancovat, co bylo a nebylo, protože budeme stále tady a teď.“

6) „Je to hlavně o praxi, protože mysl vysvobodí jedině praxe. Vás ne, vy jste svobodní, jenom se ztotožňujete s obsahem mysli, a právě z toho se potřebujete vysvobodit.“

7) „Něco jiného je, když meditujete do prázdna, kdy se můžete dostat do úrovně nicoty, a něco jiného je, když jste si při meditaci vědomi sami sebe. Přitom jste spojeni s čirou Existencí a vyplouváte z úrovně karmy, kde platí ‚oko za oko a zub za zub‘.“

8) „Film s názvem Seminář právě skončil. Nyní se budete dívat na jiné filmy. Můžou to být slaďáčky, horory, detektivky atd. Na vás je, abyste byli jenom vědomými diváky, potom se vás nic nebude dotýkat.“

9) „Určitě se nebudeme upínat k ukřižování Ježíše Krista, protože na otázku, jestli byl ukřižovaný nebo ne, zní odpověď ‚ano‘ i ‚ne‘. Jestliže si lidé připomínají jeho ukřižování, tak se tak děje a vytváří se utrpení. Pakliže však jsou i jiní, kteří to berou jako semínko, jímž byla zaseta cesta k Pravdě, je podporována úroveň, kdy Kristus stále žije. Cesta k Pravdě je stále nová a živá a tkví v ‚Já jsem‘.“

10) „Příroda je v podstatě jen kulisa, v níž se odehrává celý proces sebepoznání.“

11) „A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn, neb vzal ho Bůh." Přeloženo do naší řeči: „Byl Enoch stále spojený sám se sebou, a nebylo ego více viděno, neboť se rozpustilo ve Vědomí (Bohu)."

12) „Když se Vědomí ve vás již upomíná, nemusíte nic víc, než tím být. Postupně se uvnitřnění bude prodlužovat. Neobviňujte se, že to je málo, protože je jenom Přítomnost. Je to tady stále, vždyť jste to vy. Jenom se na to naladit.
Celé lidstvo má jedno společné, a to je Existence, která nemá začátek ani konec. Jenže kapičky Vědomí se zapouzdřily samy v sobě a začaly si vytvářet svůj svět. Tím došlo k vychýlení z rovnováhy, které Princip opět uvádí do neutrálu.“

13) „To, že se dostaneš do nějaké situace, která ti je nepříjemná, je jenom proto, že máš jinou představu o té situaci. Když si tvé tělo zláme nohu, není to boží vůle, ale je to vůle určité úrovně, kde se nacházíš, a pro tu úroveň platí: ‚oko za oko, zub za zub‘... a celá ta úroveň, ne to, co se tam děje, ale ta úroveň příčiny a následku, je vůle boží. Je rozuměno? Ale ne to, co se odehrává v té vůli, v té bublině, to už je záležitost vaše, vašeho obsahu mysli. Na závěr: Vůle boží je přítomnost, být tady a teď.“

14) „Strom vědění dobrého a zlého je v Rajské zahradě stále, ale na vás záleží, jestli budete pozorností sytit sebe, nebo budete zakoušet jeho plody. To znamená, pokud se neztrácíte v obsahu mysli, v té chvíli nezakoušíte úroveň dobra a zla...“

15) „Úroveň duality je úroveň dobra a zla, a každá snaha nastolit v této úrovni rovnováhu a harmonii je naprosto nemožná, ba přímo absurdní.
Pokud však člověk přijme tento fakt (přijímá vše, co mu tato úroveň může nabídnout), dochází postupně k uvolnění obsahu mysli a princip samotný se sám postará, aby ho to odválo do jiné úrovně.“

16) „V úrovni duality je jedno jediné ego, stejně jako jedno jediné Vědomí.
Není několik (mnoho) eg.
Je jedno ego rozprsklé do mnoha projekcí.
Proto není lepší ani horší, větší ani menší ego.
Ego je také Vědomí, ale pouze v úrovni duality a v této úrovni je ego pánem.
Nemůžeme ho zničit, ani bojovat s ním, můžeme jenom z této úrovně svou pozorností vystoupit.“

17) „...Když zavřeš oči, vnímáš prostor, takové nic, to jsi ty v klidovém aspektu, a když teď oči otevřeš, vidíš sebe i v tvořivém aspektu…“

18) „Je nespočetné množství lidských postaviček na plátně Světové mysli, včetně Marcely, Romka a vás všech tady v sále. Vědomí je však jenom jedno.“

19) „Počítejte s tím, že zároveň s Pravdou se odhalují i programy.“

20) „Představy jsou jako sen, obraťte na ně pozornost a probudíte se z nich.“

21) „Iluze starého roku odchází a nová začíná. Jen tam, kde je vědomá Přítomnost, tam iluze není host.“

22) „Vždy... TEĎ... TEĎ... TEĎ... můžeš být v ráji... “

23) „Univerzální láska je např. chycená moucha v pavoučí síti, lvice na lovu, housenky žeroucí hlávku zelí, dítě přisáté k prsu matky, či nahodilý úsměv bez nároku na návrat atd. “

24) „Zkuste nereagovat na to, co vám do mysli přichází. Jak to přijde, tak odejde. Zkuste se to naučit. Zkuste vnímat, že to jde. Nezachytit se na tom… Vy se chytáte, a velice často, a jenom v tom to je. Svoboda spočívá v tom, že je vám šumafuk, co v té mysli je. Takže, dejte svobodu obsahu mysli a ona vám dá také svobodu.“

25) „Všecko, všecko, co se děje v teď v jiných úrovních včetně téhle, je jenom proto, aby se to vracelo a vrací do rovnováhy. Všecko. Takže je nějaký problém? Je nějaká bolest?“

26) „Když je člověk opravdu spojený sám se sebou a je vědomou součástí celku, pak tam opravdu není nikdo, koho se něco dotýká, kdo něco řeší. To je svoboda. Pro něho to neexistuje, on je celek.“

27) „Nesetkáváme se proto, aby se z vás staly osvícené bytosti. Setkáváme se proto, aby váš život nabyl jiné kvality, abyste tím životem proplouvali tak lehce... V této dimenzi není nikdo pro to, aby trpěl a přežíval, ale aby žil, aby si tu dimenzi doslova vychutnal...“

28) „Chtění a nechtění se přirovnalo k nádechu a výdechu. Když člověk něco moc chce, partnera, dobrou práci, aby tělo bylo zdravé, nebo naopak, aby partner odešel… chtění je nádech. A okolí nebo partner, který vám má vydechnout, vám vydechuje. To je rovnováha. Dech je nádech a výdech... rovnováha... harmonie. Okolí vám nemůže toho partnera dát. To není možné. To je výdech, takže ho nemáte. A opačně, to, co odmítáte – nádech – tak to k vám přichází. A vy pak voláte, proč to ke mně pořád přichází, já to nechci! Tady jde o to, abyste jenom dýchali. Abyste byli nádechem i výdechem. A zase, když tam to chtění je silné, tak si ho odžívejte vědomě. Vy neodmítáte to chtění, není možné chtění odmítnout, to se obrátí proti vám. Nebudete cítit a vnímat vnitřní pokoj a klid, když něco budete odmítat. Vědomě budete vnímat, co to chtění ve vás vyvolává, jak tělo na to reaguje…  A jinými slovy: to je přijetí té dané situace.“

29) „Ticho je věčné, myšlenky jsou taky věčné. Vy disponujete pozorností. Podle toho, kam ji budete směřovat, se bude ubírat váš život.“

30) „Jestliže se považujete za něco, co je pomíjivé, tak vnímáte takto i okolí a to vám to zrcadlí, pak trpíte, pak to bolí... Jestliže jste spojeni sami se sebou, víte, že nemůžete nikoho ztratit, že smrt neexistuje, je to jenom proměna hmoty. Život je věčný, život nelze zničit...“

31) „Imunní je ten, kdo JE. Nemůže onemocnět, nemůže tam nastat nějaký problém, utrpení, ale teď mluvíme o tom božském. Tady se vám ukazuje cesta, že ať se dostanete do jakékoliv situace, nic se vás nedotýká. To je svoboda... Pakliže je v zájmu celku, a vy jste tím celkem, aby tělo pro něco ochuravělo, tak ochuraví, ale není tam nikdo, kdo trpí, protože vy jste tím životem... vy nemůžete onemocnět... vám se nemůže nic stát... a to fyzično, projev, je ve stálé proměně.“

32) „Mysl, která je zahalena představou (závojem) nevědomosti, nemůže mít signál, který zachytí úroveň rovnováhy a harmonie. Signál je tam stále, ale ona se nachází jinde, mimo tento signál. Stejně jako mobil, který funguje a je v pořádku a přesto, když jste někde, kde není signál, tak ten mobil ten signál nezachytí...“

33) „Často se ptáte, proč se mi děje to, co se mi děje, říkáte, nemyslím si, že jsem tak zlý/zlá, často zapomínáte a stále to berete tady z tohoto příběhu, ale většinou, příčina – následek je z těch jiných příběhů, z těch jiných políček (úrovní)… A jaká je z toho cesta ven? Přes pozorovatele. Pozorností jste se z toho stavu dostali a pozorností se do něho zase vracíte. Uvědomování není cesta, to je stav. A veškeré ty jiné cesty v podstatě připravují lidskou mysl na uvědomování, mají tu své místo a jsou potřebné.“

34) „Vše je Vědomím. Není tu nic, co by nebylo Vědomím, chcete-li, vše je Bůh.
Není nic, co by nebylo Bohem. Cokoliv lidská mysl odmítá, odmítá Vědomí, chcete-li Boha.
S čímkoliv mysl bojuje, bojuje s Vědomím, bojuje s Bohem. Cokoliv mysl přijímá takové, jaké to je, stává se součástí Vědomí neboli Boha.“ 

35) „Vánoce jsou symbolem zrození.
Co se ve vás zrodí, to záleží jenom na vás...“ 

36) „Jste tichem, jste prostorem, jste naplněnou prázdnotou ale i projevem.
Ztratíte-li se v projevu, ztrácíte přístup k tichu, prostoru a k naplněné prázdnotě.
Stejně, pokud se ztrácíte v tichu, prázdnotě, prostoru, přestáváte jako lidská bytost fungovat v projeveném světě.
Pokud jste si vědomi projevu i ticha zároveň, stáváte se VĚDOMOU PŘÍTOMNOSTÍ V PŘÍTOMNOSTI.“

37) „Odpovědi na vaše dotazy se nesdělují proto, aby byly potvrzeny vaše názory, ale proto, aby byl pochopen z vaší strany význam odpovědí z Celku.“

38) „Bude vám položen dotaz. Neodpovídejte na něj hlavou, odpovědí bude stav. Co ve vás způsobuje, že víte, že jste?“

39) „Kde najdeme počátek duality?
Dualita nemá počátek a nemá konec, je stejně věčná jako rajský stav.
Záleží na pozornosti, s čím je ztotožněna.“

40) „Velikonoce jsou symbolem ukřižování. Je ukřižování utrpení nebo vysvobození?
Není větší utrpení vláčet kříž celý život? Není jednodušší to ukřižovat?
Už v Bibli je napsané: ‚Vezmi svůj kříž a následuj mne.‘ Co to znamená? ‚Všechno to odevzdej.‘
To, co pokládáte za utrpení je opravdu jenom představa toho, jak by se měl váš příběh odehrávat.
Tak máme dvě možnosti. Táhnout to celý život, anebo to ukřižovat.
A to už je na vás.“

41) „Vy nemůžete udělat nic pro to, abyste se probudili, ale také nemůžete udělat nic pro to, abyste nezakoušeli dualitu. No není to úleva?...“ 

42) "Člověk, který si je vědomý sebe i toho kolem, stává se Enochem.
,A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn, neb vzal ho Bůh.‘
Pro to, aby Enocha vzal Bůh, nemohl Enoch udělat vůbec nic, ale aby chodil s Bohem, to mohl dělat stále."

43) „Není překážkou to, co vám chodí do mysli. Překážkou je to, že to nechcete.
Až mysl nenajde nikoho, komu to vadí, automaticky se sama ztiší.“

44) „Nejvíc všemu pomůžete, když to nebudete řešit hlavou. Tím dáte prostor tomu, aby se to začalo řešit samo.“

45) „Každá bytost ví, že EXISTUJE, že JE. Je tu někdo, kdo pochybuje o tom, že existuje? Mysl vám může zpochybnit všechno, třeba, že žádné Vědomí není...
Má mysl argumenty pro to, že neexistujete?
Pojem EXISTUJI, JSEM nelze vyvrátit.
Nepotřebujete k tomu víru, nepotřebujete se přesvědčovat, nepotřebujete pro to číst knížky, nepotřebujete potvrzení okolí, že existujete... to je samozřejmost, to tak je.
Pak, když už je to „trvalé vysvobození“, tak je to úplně stejné. Tak, jak je vám jasné, že existujete, pak je stejný stav vysvobození, prostě to tak je, nemusíte o tom vůbec pochybovat ani přemýšlet.
Klíčem k tomu, aby mohlo dojít k tzv. „přecvaknutí“ do úrovně vysvobození, je právě to, že ten pocit existence si je vědomý sám sebe.“

46) Co znamená, že z neposkvrněné Panny narodil se Kristus?
„Neposkvrněná Panna je symbolem mysli, neposkvrněné dualitou. Z takové mysli se rodí stav vědomého pozorovatele, jinými slovy Kristus.“

47) „Jakoukoliv situaci přítomnost přinese, hned je přítomno její řešení.“

48) Hledající: „Dobrý den. Může prosím Marcelka něco říci k tomu, co se nyní děje a proč, případně jestli má informace o tom, jaký bude další průběh? Děkuji za odpověď.“
Odpověď: „Korona virus bere lidským myslím jistotu, která ji udržuje v dualitě.
Žijte přítomností a ona se o sebe postará. :-)“

49) Jedna odpověď Marcelky na otázku, co si máme myslet o koronaviru:
„Lidská mysl si dlouho stěžovala na hektický způsob života, že nic nestíhá, tak se jí to teď splnilo. Přála si zpomalit tempo. Jenže to splněné přání opět není podle jejích představ. Jen žádná panika.
Jak virus přišel, tak zase odejde.“

50) Ahoj všem broučkům a beruškám,
co se probudili ze zimního spánku, nebo se probouzejí, či ještě někde ve skrýši skulinky spí a čekají na teplé sluneční paprsky.
Moc vás zdravíme z chaloupky a všechny mentálně objímáme, protože vše je stejně jen mentální.
Následující řádky jsou přirovnáním k situaci, ve které se nachází celá naše matička Země.
Každým rokem přichází jaro a s ním více světla a tepla. Louky se začínají zelenat, tu a tam lze zahlédnout motýla či včelku, hledající nektar. Je potěšením dívat se na rozkvetlé ovocné stromy, přinášející na podzim svou bohatou úrodu. Ne vždy však tomu tak je. Někdy se přihodí, že ze severu nebo východu začne proudit studený, mrazivý vzduch a spálí květy v sadu (ekonomická situace). Květy zhnědnou, opadnou a na podzim strom nemá, mimo listí, co nabídnout. Přesto všechno strom tím ovlivněný není. Nezabývá se příčinou, pocitem viny či selháním. Nepodléhá panice, ale ani letargii. Dál roste, na podzim svlékne svůj zelený šat a po odpočinku, kdy energie nešla do plodů, je znovu připraven na další období cyklu, který možná přinese bohatou úrodu.
Buďme i my v této době mrazivého koronaviru jako ty stromy. Možná mnoho květů namrzne a letošní úroda bude mizivá nebo dokonce nulová. Vězte však, že po každé zimě vždy přichází možnost jara a s ním možnost úrody.
Celé lidstvo tvoří celek. Celek jako takový je život sám a život je Princip. Princip života se tedy o sebe postará.
S láskou pro celý projevený svět
Marcelka a Romek

51)
Hledající: „Marcelko, co znamená žít?“
Odpověď: „Žít znamená, že všechno děláš vědomě.“

52)
Hledající: „Marcelko, co je to láska v dualitě?“
Odpověď: „Láska v duálním světě je to, co si člověk o tom myslí.“

53) „Jsem kterýž Jsem, nechť je pastýřem vaší mysli a nebude mít nedostatků, na pastvách zelených ji pase a k vodám tichým ji přivádí.
Říká se, že tichá voda i břehy obsahů mysli odnáší.“

54) „...stačí si uvědomit, že to hledání je obklopeno tím tichem, tím klidem... Každá myšlenka, která vám přijde do mysli, nebo pocit, cokoliv, nějaký vzruch, tak to nechat být. Většinou máte tendenci, že když si uvědomíte tu myšlenku nebo pocit nebo ten vzruch, tak ho tam nechcete, protože vy chcete vnímat klid, ale on tam je. Stále. A díky té myšlence, pocitu, můžete to použít jako pomůcku, můžete zachytit, že každá myšlenka pluje v tom tichu, že vlastně každý vjem je součástí ticha a ticho je součástí toho vjemu, že vždycky to tam je. Stále, nepřetržitě. Jenom odmítání, hlavně odmítání takzvaných nepříjemných pocitů, způsobuje, že nevnímáte klid. Je to hlavně o vyciťování, takže nechat myšlenky myšlenkami. Vůbec nic s nimi nedělat. Jenom si uvědomit ten prostor kolem té myšlenky. To je takové tiché, pořád stejné, neměnné...“

55) „Mystická smrt není smrt, spíš je to proměna obsahu mysli. Protože všechno, co se mysl naučila nebo spíš čemu věřila nebo co bylo automatické nebo ztotožnění s tělem nebo že jsem tu já a ten druhý - to je prostě zaužívané, tak najednou je to smetené totálně ze stolu. To není o víře, to tak je. To je možná pro mysl šok, než se to přehoupne do stavu trvalého. Protože než se to přehoupne do stavu trvalého, tak chviličku mysl prochází tou proměnou. U někoho to může trvat dlouhé časové období a u někoho hned.“

56) „...Čím větší negace, tím víc to vyvolá ten druhý protipól, to plusové.
Nevidíte to?
Co to vyvolalo?
Obrovskou solidaritu, celosvětovou...
Nějaké sjednocení...
To je nebývalé... Ale to už se nevyzdvihuje. Nevadí, ale je to tady...
Ten princip takhle funguje:
Čím více lidských myslí bude v míru se sebou, to znamená, nebude v odporu se svými pocity, svými emocemi, se svými myšlenkami čili to je jinými slovy to, co se vám říká, tak to přijmi, jak to přišlo, tak to odejde, jakmile to začneš hlavou řešit, tak se tě to bude držet...
Jednoduše řečeno, když bude mír v tobě, tak on se zas bude odrážet i v projevu, protože čím dál je to od středu v lidských myslích, tak pak se to tak jeví i v projeveném světě... A čím více bude lidská mysl v harmonii, blíž ke středu, tak nebudou tak markantní tyto dva rozdíly, to mínus a plus, obrovské, dva od sebe vzdálené rozdíly: válka a solidarita...“

57) „Velikonoce jsou o smrti a o vzkříšení, zkusme se podívat na Velikonoce trochu jinak...
Přes mysl se projevují různé stavy, může to být stav duálního vnímání, může to být stav neduálního vnímání a potom stav kristovství, který je mezi tím...
Když je stav kristovství, tak mysl dává různé nabídky, pochybnosti: „Co když nejsi synem Božím?“
...Mysl zareagovala: „Nebudeš pokoušeti pana Boha svého,“ jinými slovy, prosím tě nech mě být, mě to nezajímá čili ten někdo, který tam ještě byl v latentním stavu, se nechytl...
Pak přichází záblesk, kdy najednou lidská mysl zažívá, že žádný otec na nebesích neexistuje, žádný Bůh neexistuje, to je znázorněno tím: „Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil?“
Po záblesku nepřišlo trvalé vysvobození, ale naopak, do mysli se začaly drát neuvěřitelné programy ...musel vzít svůj kříž, dali mu trnovou korunu, plivali na něho, nadávali mu a ponižovali ho... to všechno jsou programy které začaly atakovat mysl...
„Vezmi svůj kříž a následuj mě,“ znamená, že nemůžete s programy bojovat, nemůžete je odmítat, zaujmete k programům postoj: přijmi to, uvědomuj si to, nech to být, ono to stejně půjde svou cestou... A když mysl (protože o vás to není, vás se to netýká, vy jste to, co si to jenom uvědomuje, vy jste tím Vědomím) zaujme shovívavý postoj k obsahu mysli čili to je ten kříž, tak kam to tu mysl dovedlo samo? No k vysvobození. To staré tam symbolicky bylo ukřižované, přibité, děje se to samo, pak automaticky nastupuje znovuzrození neboli zmrtvýchvstání čili stav vysvobození... tak tolik o Velikonocích.“

58) „Změna přichází sama, až tam není nikdo, kdo tu změnu chce.“

59) „Uvolnění není možné navodit vůlí. Uvolnění přichází jako zloděj v noci. Všechno, uvolnění, pochopení... přichází nečekaně.“

60) „Iluze neznamená, že něco neexistuje, ale že je to jinak, než se to jeví.“

61) „Nic netrvá věčně. Jenom Přítomnost.“

62) „Když se něco přijme, tak vaše mysl o tom neví. Není to na myšlenkové úrovni. Je to stav.“

63) „Kdyby to tak mělo být, tak to tak je.“

64) „Tak jako z plic vychází dýchání, tak z pozorovatele vychází pozorování.“

65) „Pro mysl není většího trápení, než odmítání toho, co je.“

66) „...Ještě něco bude smetené ze stolu.
Letí fáma, že Vědomí si je vědomo samo sebe i bez aparátu. Ne.
Vědomí bez vlastního projevu je nevnímatelné.
To není tak, že Vědomí si říká: Tak, abych se poznalo, tak tady budu tvořit. Ne.
To se pouze děje. Proto ten aparát. Tam jsou obě dvě složky a ti dva jedno jsou. Klidový aspekt a projevený aspekt. Jednota. Nemůže být jedno bez druhého. Nemá to počátek a nemá to konec. Jako kruh.
Není potřeba to chápat. Logickou částí to pochopit nelze...“

67) „Čím dýl je období vědomého pozorovatele, tak slábne setrvačnost obsahu mysli. Obsah nezmizí, ale ta setrvačnost zmizí a mysl se dostává na jinou frekvenci, není to, že je víc duchovní, abyste to takto nepochopili. Je to prostě jiná frekvence.“

68) Marcelka nám dala otázku, jak rozumíme tomuto verši z Bible:
POZNEJTE PRAVDU A PRAVDA VÁS VYSVOBODÍ.
„Co to je Pravda? Z čeho má vysvobodit? Jak ji poznat?
Podíváme se na Pravdu z pohledu zdánlivého jedince, protože co člověk, tak má svou pravdu, ale tato pravda je vyvratitelná, o takové pravdě tam psané není.
Tak co je to za Pravdu?
Potřebujete dokazovat svoji existenci? To není záležitost jednotlivce, kdyby to byla záležitost toho jednotlivce, tak to lze vyvrátit.
Ta existence je jak neprojevená, tak projevená.
Dokazuješ ji tomu druhému?
Je potřeba nějaký argument?
Ne.
Jinými slovy: JÁ JSEM.
Vždyť existuješ, vždyť jsi!
Takže… vnímejte Existenci a ta Existence vás vysvobodí.“

69) „Díky tichu můžete vnímat myšlenku a díky myšlence můžete vnímat ticho a když se ponoříte do ticha... myšlenka už tam není, už nemá šanci.“

70) „Někdy se ptáte, jestli lze uspíšit TO. Lze to?
Nelze, protože TO je bezčasé.
Je to stejné, jako by někdo chtěl uspíšit dýchání.“

71) „Vysvobození není v tom, že se změní váš příběh.
Vysvobození je, že mysli ten příběh přestane vadit.
Cokoliv na tom příběhu, protože to, co vám na příběhu vadí, jsou pouze představy o tom, jak by to mělo být, ale vy si ty představy neuvědomujete.“

72) „Smích a pláč jsou pro lidskou mysl léčivé, uvolňující.
Pokud ale zcela ovládnou lidskou mysl, tak to má opačný efekt.
Hlavně pláč.
Stačí si jen uvědomovat, odkud to vychází...“

73) „Každý z nás je projevem i klidem zároveň.
Kolik pozornosti se ztrácí v projevu?
A kolik je věnováno klidu?
A přitom, mělo by to být uvědomováno zároveň.“

74) „Všechno se děje samo. Nic nejde ovlivnit vlastní vůlí, protože ji nikdo nemá, ale všechno se ovlivňuje vůlí, vůlí Života.“

75) „Jakou chybu jsem udělal?
Proč jste to nazvali, že to je chyba? Neděláte chybu. Jak ji můžete udělat, když dřív, než dojde k nějakému rozhodnutí nebo k nějakému kroku, k nějaké reakci, tak dřív, něž je to uvědoměno, tak už to stejně proběhlo v mozku? Stejně jinak v té chvíli nemůžete, než jak jste momentálně nastavení. Prostě to tím aparátem jenom prochází. Tak kdo tu chybu udělal? Kdo? A je to vůbec chyba?
Nenazývejme reakce chybou, ale možností si něco uvědomit a díky tomu uvědomění se obsah mysli formuje.
Pokud člověk uvízne v přesvědčení, že dělá chyby, tak jeho obsah mysli zůstává stále ve stejném vzorci jednání.“

76) „Klidový aspekt ovlivní projev, ale projev neovlivňuje klidový aspekt, protože to je pořád stejné neměnné. To je nehybné.“

77) „To, co nikdy nezačalo nemůže ani skončit. Je to nepřetržitý proud ticha a projevu.“

78) „Vděčnost to je skvělý prográmek.
Pomáhá, když v těle začíná probíhat něco, co mysl vyhodnotí jako nepříjemné.
Poděkování za to, že tělo dýchá... že funguje... a ta opakovaná vděčnost mění nastavení aparátu.
Je to velmi dobrá berlička.“

78) „...A ještě k tomu dobrému a špatnému rozhodnutí...
Bude vám položena otázka:
‚Je špatné počasí?‘
‚Je dobré počasí?‘
A přesto pro některou mysl ano.
Není špatné a dobré rozhodnutí, je pouze rozhodnutí.
Všechno se pouze děje.
Špatné rozhodnutí neexistuje, ale pokud mysl připustí, že existuje, tak se jí to tak jeví.“

79) „Přijetí není, že si člověk říká: ‚Musím to přijmout...‘, ‚Je konec všech nepříjemných pocitů při změnách...‘ NE.
Z pohledu Života znamená přijetí, že dojde k pochopení, takového toho AHA, no vždyť Život se projevuje takhle, tak ať se tak projevuje.
To jinými slovy znamená, že si program vlastní důležitosti uhne z cesty.
Život se projevuje takto, no a co? Co je na tom špatného?
Jenom je tam vědomí toho, že je vnímaný strach, odpor...
Jenom si to ten aparát uvědomí! Vědomé znamená, že ten aparát je si vědomý toho, co je teď.“

80) „Pobyty v tichu mohou být nápomocny k tomu, aby se uvědomil klidový aspekt.
Projev není na překážku.
Problém nastává, když se pozornost ztotožní pouze s projevem.“

81) „Ještě k tomu tvoření.
Otázky vznikají, protože je tam představa: ‚já tvořím‘.
NE. Nikdo z nás netvoří.
Je tvořeno.
Když si vezmete sen, který v noci sní váš aparát, tak jsou tam různé postavičky,
včetně vaší postavičky, kterou ale nevidíte, jenom víte, že tam jste.
A ten sen sní ten, který ví, že je v tom snu?
Sní?“